Nedomluvili jsme se, že se ve škole neznáme?

Nyní revolucionáři, když zpozorovali, že se k nim blíží školní bohyně, jimi nenáviděná celebrita, postupně utichali. Jediným, kdo stále hovořil, stále hlasitěji a vášnivěji, přesvědčený, že síla jeho hlasu jeho okolí fascinuje, byl černovlasý dlouhán ve vytahaném tričku.

„…povídám vám, safra, že koncert bude bestiální jízda. Jo, minule přišlo míň lidí, než jsme čekali - ale vzpomeňte si, že jsem meldoval, že vybírat vlezný je kapitální pitomost. No, neposlechli jste mě…“

„Lukáši!“ zavolala Světlana.

„Malý moment!“ odsekl Lukáš Mechový, aniž by se otočil a pokračoval: „Uvědomte si, sestry a bratři, že tenhle svět je shnilý jabko, který spadne, sotva do něj ťuknete prstem. Odpornej vřed, který musíme propíchnout. Hnis musí vytýct ven, safra. Naše hudba prorazí cestu všemu tomu svinstvu!“

„Lukáši!“

„Co je pořád? Řek jsem malý moment!“

Když se ale rozhlédl, došlo mu, že se stalo něco neblahého. Řada jeho spolubojovníků měla výraz, jako by spatřila ducha.

„Ahoj, sestry a bratři,“ usmála se Světlana líbezně, naprosto spokojená s účinkem, který vyvolala. „Nebudu vás zdržovat dlouho. Mám vyřídit vzkaz od, ehm, ústředního výboru strany.“

Takže tohle je Medardovo dítě? pomyslela si Gabriela překvapeně. Nikdy by nevěřila, že opatrný plasťák bude mít tak průbojného syna, bylo-li ovšem slovo průbojný to pravé.

„Trojáková!“ zavrčel Lukáš. „Co chceš?“

„Prosím, ó monarchové,“ deklamovala Světlana, „nestřílejte posly, kteří nesou špatné zprávy vám. Tvoje máma žádá, aby ses nezdržoval a mazal domů. Její slova, obávám se. Verbatim! Potřebuje někoho u pokladny.“

„Saframent, predikament!“ Lukáš splaskl, ale pak se zase nafoukl: „Dyť tvrdila, že prodávat budeš ty!“

„Také budu. Ale někdy… někdy musíme dát přednost vyšším zájmům,“ vysvětlila Světlana s důstojností člověka, který míří na pohřeb.

„Vyšším zájmům,“ odplivl si Juraj. „Slečna Rozmařilá hodlá nakupovat. Je mi Prvoka líto.“

„Prvoka?“ zeptala se Gabriela.

„Tak mu říká jeho bratr Matyáš, docela prima štěně,“ vysvětlil Juraj a s kapkou obdivu dodal. „Včera nádheru donutil, aby mu napsala esej do francouzštiny. Vykládala mu, že vždycky chtěla mít mladšího brášku, jako je on. Dokonale si ji ochočil.“

Lukáš Mechový se nadechl.

„Trojáková, Trojáková,“ promluvil přísně, „nedomluvili jsme se, že se ve škole neznáme?“

„Nedomluvili, opravdu ne. Jinak bych si nikdy nedovolila… Ale vážně nechápu, proč bych jako tvá nevlastní sestra neměla poznat tvoje přátele,“ trucovala Světlana, modré oči nevinné jako ranní obloha.

Účinek jejích slov byl tak ohromující, že revolucionáři si začali dávat dvě a dvě dohromady - a vyšlo jim přibližně milión! Dívka s krátkými vlasy a dlouhým tetováním, které se vinulo od zápěstí, přes rameno, záda, kalhoty, až ke kotníku levé nohy, odhodila zbytek cigarety svému kolegovi do sandálu a optala se: „Nevlastní brácha, jo? Proslulý Evžen sbalil tvojí mámu?“

„Jaký Evžen?“ optal se zmateně Lukáš, kterému Gabriela přičetla k dobru, že nemá přehled kdo je kdo v říši současných seriálů.

„Evžen Troják, pakoni,“ ozval se vedlejší mladík, který zpoza řemínku boty vylovil doutnající oharek, prohlédl si ho a když zjistil, že je použitelný, dal si spokojeného práska. „Kočky v růžích. Její táta je idol stařen vod televize.“

„Její táta nemá s mojí mámou nic společnýho,“ protestoval Lukáš. „A nejsem žádnej její brácha. Sem se zmínil, že náš starej Medard si je přived domů, ne?“

„Fakt jo? To je kanec!“

Lukáš se za nepřítomného otce urazil: „Můj táta není žádnej kanec. Je to vobyčejnej poctivej plasťák.“

„No dyž sbalil bohyni Trojákovou, musí být kaňour,“ trval na svém druhý mladík a zklamaně zkoumal cigaretu, která mezitím dohořela až k filtru.

„Von ji nesbalil, von ji jen přived. Jako dyž najdeš kotě na ulici, chápeš?“

„Ne!“

Zde mezi revolucionáři panovala upřímná shoda. Neuměli pochopit (a Gabriela jim to neměla za zlé), jak se mohlo stát, že prostý bohabojný plasťák přivede domů děti filmové hvězdy. V opačném gardu by nikdo neměl problém.

Stříbronos, který najde a adoptuje opuštěné dítě plasťáků, to byla oblíbená zápletka televizních společností. Ale obráceně?

„Někdy mi připadá,“ ozvala se Světlana vyčítavě, „že jsi, Lukáši, nedobytná pevnost. Ublížila jsem ti snad? Opravdu chceš, abych předstírala, že se neznáme?“

Lukáš oněměl, nejspíš ohromený tónem, který byl jak důvěrný, tak vyčítavý.

„E?“ pronesl. „Jaká pevnost?“

„Zachraňte Prvoka,“ zasyčel Juraj. „Já vím, jak bude drama pokračovat. Ta herečka dojme všechny k slzám a Lukáš z toho vyjde jako prvotřídní blbec!“

Ale nepodnikl nic, aby nešťastníka ze šlamastiky dostal. Každý, kdo se odváží Světlanu přerušit, se sám stane vedlejší postavu, věděla Gabriela. Přináší vzrušení do nudných životů, naše samozvaná spasitelka!

Někdy ve chvíli, kdy revolucionáři změnili strany a omámenému Lukášovi domlouvali, aby dal zdrcené nevlastní sestře šanci, se Lýdie odhodlala k akci.

„Nebudeme se plést do rodinných záležitostí Mechových,“ zavelela rázně, i když jí cukaly koutky. „Odcházíme!“

„Tak tedy sbohem. Ráda jsem vás poznala.“

V nebezpečí, že by přišla o velký nákup, Světlana se dojatě loučila se skupinou revolucionářů, děkovala jim za vlídné přijetí - a omlouvala se Lukášovi za způsobené nepříjemnosti tak vehementně, že ten by se nejraději propadl do země, ¨najednou nedůvěryhodný ve své roli odhodlaného a nekompromisního vůdce nespokojených mas.